Hojení ran – místo pro mezioborovou, meziprofesní i mezirezortní spolupráci.

Péče o nehojící se rány představuje časově i materiálně náročný proces, jehož cílem je zhojení ulcerace. Naprostá většina nehojících se ran je pouze symptomem jiného, často chronicky probíhajícího onemocnění. Správná léčba nehojících se ran proto musí být zaměřena na terapii základního onemocnění, které ke vzniku ulcerace vedlo. Úspěšnou léčbou rány lze zabránit vzniku dalších komplikací, které mohou vést až k invaliditě postiženého.

Moderní lokální terapie nehojících se ran vychází z principů tzv. vlhké léčby. Vlhká terapie má v porovnání s konvenční lokální terapií (převazy na sucho, s použitím past a mastí) vyšší účinnost (tj. vede spolehlivěji k zahojení rány) a je levnější (zejména díky menšímu počtu převazů a urychlení hojení). Jejím smyslem je vytvořit na spodině rány optimální podmínky pro hojení (tedy optimální teplotu a vlhkost, snížit riziko poranění měkkých tkání při převazu, zabránit kontaminaci rány mikroorganismy z vnějšího prostředí a podpořit růst tzv. granulační tkáně a epitelu). K tomuto účelu je k dispozici řada terapeutických krytí, které se řadí mezi tzv. zdravotnické prostředky a zdravotní pojišťovny je svým pojištěncům hradí z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

Na léčebném procesu tedy participují 3 základní články:

Pacient (ve vztahu se zdravotní pojišťovnou tzv. pojištěnec). Z principu veřejného zdravotního pojištění vyplývá povinnost každého z nás platit zdravotní pojištění a zároveň jistota, že v případě nemoci bude léčba hrazená zdravotní pojišťovnou. Léčba pacientů s nehojící se ránou má vždy komplexní charakter a vyžaduje dobrou komunikaci a aktivní spolupráci mezi nemocným a zdravotníkem. Kromě poskytnutých léků a materiálů k převazům je velmi důležité také dodržování režimových opatření, která nemocnému napomáhají vyrovnat se s omezeními danými přítomností nehojící se r& aacute;ny. Současná medicína proto klade důraz na průběžné vzdělávání jak nemocných, tak i jejich rodinných příslušníků.

Zdravotník (tedy poskytovatel odborné péče). Přestavuje ho tým složený z různých profesí (lékař, zdravotní sestra, rehabilitační pracovník, protetik) a odborností (interní obory, chirurgické obory). Poskytuje pacientovi vysoce specializovanou odbornou péči na základě klinických doporučení, standardů a ověřených doporučených postupů, které splňují požadavky léčby založené na důkazech. Snahou zdravotníků je poskytnout pacientovi individualizovanou péči šitou na míru, která řeší primární příčinu jeho potíží.

Zdravotní pojišťovna (tedy plátce poskytnuté péče) poskytuje poskytovateli úhradu zdravotnické péče za své pojištěnce, zároveň provádí dohled nad svěřenými finančními prostředky. Materiály k ošetřování ran jsou hrazeny na základě vystavení poukazu na zdravotnické prostředky lékařem. Jejich předepisování je v současnosti regulováno – terapeutická krytí k léčbě nově vzniklých ran jsou hrazena po dobu prvních tří měsíců na základě informace o zahájení léčby krytím vlhké terapie. V ostatních případech o úhradě rozhoduje revizní lékař zdravotní pojišťovny na základě žádosti vy stavené ošetřujícím lékařem.

Pamatujme, že sedíme u jednoho stolu a našim cílem je upevnění zdraví. Nejen svého, ale nás všech.

MUDr. Jan Stryja, Ph.D.