Rozhovor magistry Kateřiny Linhartové s prezidentem konference Rande, MUDr. Janem Stryjou

Konference RanDe 2015 je již minulostí. Na našich stránkách vám přinášíme rozhovor magistry Kateřiny Linhartové s prezidentem konference Rande, MUDr. Janem Stryjou

(KL): Když porovnáme letošní ročník s předchozím. Co Vás potěšilo?

(JS): Tak jako každý z nás, i konference RanDe prochází svým přirozeným vývojem. Já osobně nejvíce oceňuji fakt, že se Rande za 8 let etablovalo do formátu odborného fóra zdravotníků, kteří se věnují problematice hojení ran a reparace tkání. RanDe již nemusí soupeřit o své místo na slunci, protože je odbornou veřejností obecně přijímáno jako místo, kde se dovíme informace relevantní pro naši klinickou praxi. Můžeme tedy říci, že se pojem RanDe stal synonymem konference, která vzájemně spojuje různé zdravotnické profese, výzkum s klinickou praxí, nemocniční péči s léčbou v domácím prostředí.

(KL): Jaká témata byla v letošním ročníku nejdiskutovanější a nejkontroverznější?

(JS): Horkým tématem se stala určitě farmakoekonomika. Zazněla zde řada kvalitních prezentací od českých autorů i ze zahraničí, ve kterých zazněla přesvědčivá fakta o tom, že komplexní kauzální terapie nehojících se ulcerací s využitím tzv. vlhké terapie je levnější a efektivnější než dříve používané symptomatické postupy. Zajímavé bylo určitě o porovnání různých systémů domácí péče, kterému se ve své prezentaci věnoval Švýcar Sebastian Probst, člen EWMA Councilu. Jeho poznatky doplnily zkušenosti českých sester pracujících ve sféře domácí péče. Bouřlivá diskuze následovala i po prezentacích věnovaných léčbě pacientů s kritickou končetinovou ischémií a své příznivce si našla i řada workshopů.

(KL): Je rostouci zajem o tento druh konference?

(JS): Ano. Můžeme konstatovat, že počet účastníků konference má trvale narůstající tendenci. Letos jsme ve Vendryni přivítali více než 380 účastníků. Nemáme ambice stát se masovou akcí, spíše bychom si rádi vytvořili základnu účastníků, která se k nám bude vracet, protože každý ročník bude mít svůj jedinečný, specifický (odborný) charakter.

(KL): Má odborná veřejnost zájem o další vzdělávání?

(JS): Rozhodně ano. Pokud by o vzdělávání zájem nebyl, počty účastníků by nenarůstaly. Musíme si ale přiznat, že očekávání zdravotních sester a lékařů se liší. Zatímco sestry vnímají potřebu vzdělávání jako absolutní nutnost (v duchu nerudovského kdo chvíli stál, již stojí opodál), u lékařů lze stále vidět jistou dávku váhání a nejistoty, kam vlastně wound management patří. Česká realita je bohužel taková, že léčba komplikovaných nehojících se pacientů nepatří mezi vyhledávané disciplíny a najít obětavé lékaře, kteří se částečně vzdají „velké medicíny“ a věnují se pacientům s chronickými onemocněními je poměrně těžké. Bez akutních oborů se ale ani v léčení ran neobejdeme, takže dle mého názoru jde především o vytvoření populace lékařů, kterým nedělá problém mezioborové myšlení i klinická praxe.

(KL): Jaké je postavení ČR v EWMA?

(JS): V současnosti máme v poradním sboru - EWMA Councilu - 2 své zástupce. To nám dává poměrně silný mandát k tomu, aby byla Česká republika více zapojena do společných celoevropských projektů, tvorby doporučených postupů i provádění klinických studií. EWMA je nakloněna těsnější spolupráci s národními organizacemi. V minulosti se Česká republika na tomto poli příliš neangažovala. Záleží tedy hlavně na nás, co vše podaří prosadit a nakolik bude naše účast v EWMA pro českou odbornou veřejnost inspirativní.

(KL): Jak vidíte možnost zařazení problematiky terapie nehojících se ran do postgraduálního studia (včetně atestace) v chirurgii, ale i jiných oborech?

(JS): Je to otázka nabídky a poptávky. Jsem přesvědčen o tom, že máme dostatek odborníků (z řad lékařů i zdravotních sester), kteří by tuto problematiku mohli přednášet. Tyto aktivity ale musejí mít oporu u odborných společností a na půdě lékařských fakult, které sestavují požadavky na postgraduální vzdělávání a zajišťují výuku. V neposlední řadě je nutné, aby nešlo pouze o nepodkročitelné teoretické minimum informací, ale cestu, jak přimět více lékařů věnovat se nehojícím se ranám i v praxi.

(KL): Co můžete jako představitel ČSLR udělat pro to, aby lékaři, kteří pečují o polymorbidní pacienty s rozsáhlými trofickými defekty, nebyli sankcionováni regulačními srážkami příslušných zdravotních pojišťoven při ročním zúčtování?

(JS): Jako představitel ČSLR s tím příliš nenadělám, protože ČSLR (a obávám se, že ani další odborné společnosti) nemají mandát vstupovat do smluvního vztahu mezi lékařem a zdravotní pojišťovnou. Žijeme v právním státě a důsledky smluvního vztahu platí pro obě strany, poskytovatele i plátce. Existují nástroje, jak efekt sankcí minimalizovat. Základem naší obrany je, dle mého názoru, kvalitně vedená zdravotnická dokumentace, která dokládá oprávněnost použití konkrétních materiálů a postupů, součinnost pacienta s léčbou i výsledný efekt na hojení.

(zdroj: Braunoviny)