Léčba ran kontrolovaným podtlakem

Podtlaková terapie ran (také označovaná jako terapie rány kontrolovaným podtlakem) je definována jako mechanická léčebná metoda, která k podpoře a urychlení hojení rány používá subatmosférický tlak. Přenosná pumpa vyvíjí podtlak, který se drenážním systémem hadic přenáší na spodinu rány nemocného. Spodina ošetřované rány je v kontaktu se sacím zařízením prostřednictvím specifického krytí (tvořeného speciální pěnou nebo gázou), které vyplňuje styčnou plochu rán. Ranný sekret se shromažďuje mimo ránu. Podtlaková terapie ran (NPWT, TNP) představuje efektivní metodu léčby ranných dehiscencí a trofických kožních defektů. Je také účinnou alternativou otevřeného ošetřování akutních ran, jejichž hojení bylo komplikováno rannou infekcí nebo rozpadem sutury.

NPWT se začala používat k podpoře hojení rány v USA a v západní Evropě v 90. letech 20. století. Její účinnost byla ověřena řadou klinických studií. Metoda využívá myšlenku odložené sutury rány. Podtlakem se aktivně zmenšuje výsledná plocha rány. Zároveň se snižuje bakteriální zátěž infikované rány, urychluje a zkracuje trvání čistící fáze hojení rány, snižuje se spotřeba antibiotik i celkové výdaje na léčbu. Terapie rány kontrolovaným podtlakem umožňuje časnou mobilizaci a rehabilitaci pacientů. „Uzávěr rány s využitím podtlaku“ patří mezi tzv. aktivní metody hojení ran, které jsou schopny aktivně upravovat podmínky na spodině rány a zlepšovat parametry hojení. Pozitivní účinek lokálně aplikovaného podtlaku na prokrvení tkání byl poprvé popsán již před 100 lety. Prvým zařízením ale chyběla důsledná kontrola udržení stabilní hodnoty „vakua“ a také bezpečný převod podtlaku na spodinu rány. Zásadní poznatky, které předznamenaly vznik nového pojetí léčby otevřené rány pocházejí z přelomu 90. let 20. století. Své výsledky s podtlakem působícím na spodinu rány prostřednictvím gázy publikovali Chariker a Jeterová (1989). Experimentálně se působení podtlaku na ránu s využitím pěny věnovali Morykwas a Argenta, kteří v roce 1993 publikovali první studii popisující použití podtlakové terapie na zvířecím modelu.

V České republice je podtlaková terapie součástí standardů léčby komplikovaných pooperačních ran i nehojících se ulcerací. Jedná se o neinvazivní metodu aktivního uzávěru rány, která je vhodná pro případy, kdy selhávají tradiční postupy hojení otevřených ran a kdy by byla další lokální léčba pouze s využitím terapeutických krytí vlhké terapie příliš dlouhá a nákladná. Vznikající tekutý infekční materiál (ranný exsudát, hnis, proplachový roztok) je odváděn mimo ránu a nekontaminuje sekundární krytí a prádlo pacienta. K zajištění stabilního podtlaku v ráně se kontaktní kryt a přiléhající okraj rány standardně překrývá pomocí adhezivní fólie. Systémy používají hodnoty podtlaku od 90 do 125 mmHg. K drenáži rány lze použít polyuretanovou pěnu, nebo gázu impregnovanou antiseptikem.

Další informace o této metodě naleznete po přihlášení v sekci pro odborníky: Moderní technologie k podpoře hojení ran