Akutní rány

pUčebnice chirurgie definují ránu jako porušení integrity tělesného krytu. Při vzniku akutní rány se předpokládá působení nějakého zevního činitele, který vede k poškození kůže a měkkých tkání. Podle etiologie se akutní rány dělí na mechanické – resp. traumatické (zavřené, povrchové, perforující a komplikované rány), termické, chemické a radiační.

Pokud jsou okraje akutní rány záhy přiloženy k sobě (například chirurgickou suturou), hojí se přímým prorůstáním okrajů rány – hovoříme o hojení per primam. Jestliže je hojení komplikováno například nashromážděním ranné tekutiny nebo hnisu v ráně, hrozí její roztržení (dehiscence) a takto vzniklá rána se hojí postupným růstem granulační tkáně tak, až je zcela vyplněna – zhojena per secundam.

Primární reakci organismu na poranění je aktivace krevního srážení, které má zabránit větším ztrátám krve a nastartuje další pochody, které postupně vedou k zacelení rány. Během krevního srážení se do místa poranění uvolňuje řada působků, které aktivují leukocyty, hojení vstupuje do tzv. zánětlivé fáze. K rychlé a účinné zástavě krvácení z drobných povrchových ran je možné v praxi použít například hydrogenvápenatou sůl oxidované celulózy. Je plně vstřebatelná, podporuje hojení a má antibakteriální účinky. (Vstřebatelné hemostatikum ve formě spreje Traumacel S Dry).

Po vyčistění rány od poškozených buněk a nefunkčních tkání dochází ke zmnožení tkání na spodině rány. Rána se postupně uzavírá, následuje fáze remodelace, ve které se čerstvě vytvořená tkáň přizpůsobuje novým podmínkám v organismu.