Mezníky v historii ranhojičství

Lidstvo se zajímalo o hojení ran v podstatě již od svého vzniku. Starodávní šamani léčili zejména rány vzniklé v boji či lovu. Používali tehdy dostupných primitivních postupů, věděli jak uzavřít ránu stehy s využitím jednoduchými stripů a znali význam primitivních antiseptik, jako jsou med, cukr atd.

Hippokrates (460-370 př.n.l.) přikládal velký význam infekci v ráně a vytvořil koncept primárního a sekundárního hojení ran a používal primitivní antiseptikum -víno. Jako první znal důležitou roli kompresivní terapie v léčbě pacientů s bércovým vředem žilní etiologie.

Aurelius Cornelius Celsus (53 př.l. – 7 n.l.) encyklopedista působící ve starověkém Římě, popsal pět známek zánětu: dolor, calor, tumor, rubor a functio laesa.

Myšlenky řeckého lékaře Galéna (129 – 216 n.l.) přežívaly v praxi dosti dlouho a jeho tezí „pus laudabile“ se při hojení ran řídili ranhojiči až do 15. století.

Ambroise Paré (1517 – 1590), hlavní chirurg Karla IX. a Jiřího III., odmítl vypalování ran žhavým železem či olejem a položil základy správného ošetřování válečných poranění a traumatických amputací. Paré se také jako první zmiňuje o čistění otevřených ran larvami hmyzu. Ke zlepšení výsledků hojení ran používal stříbrné plátky.

Mezi nejdůležitější průkopníky objevu asepse a antisepse patří např.:

  • Robert Koch (1843 – 1910), který v roce 1878 objevil stafylokoky v hnisu.
  • Louis Pasteur (1822 – 1895) – kultivoval stafylokoky na laboratorních půdách
  • Carl Sigmund Franz Credé (1819 – 1892) – objevil, že roztok AgNO3 snižuje výskyt neonatálních infekcí oka
  • Joseph Lister (1827 – 1912) – popsal antiseptické působení fenolu
  • William Halstead (1852 – 1922) – r. 1895 použil stříbrný drát při operaci hernie jako prevenci infekce a recidivy. Používal také stříbrnou folii ke kontrole pooperační infekce.

V 19. století sloužil roztok AgNO3 jako antiseptikum u popálenin. Obrovský význam pro léčbu raných infekcí má objev prvního antibiotika, penicilinu, Alexandrem Flemingem (1881 – 1955) – r. 1928. Nová antibiotika poté začala paradoxně vytlačovat z léčby chronických ran débridement a lokální antiseptika. Od roku 1968 začal Fox používat k lokálnímu ošetření ran krém sulfadiazinu stříbra