Minimalizace traumatu v léčbě ran
Zlatým standardem pro hojení ran je tzv. vlhká terapie zajišťující vlhké prostředí na spodině rány. Příčinou nehojení rány a psychického strádání nemocného však může být také opakovaná traumatizace (poranění) rány při převazech, s ní spojená bolest a stresová reakce organismu. Moderní postupy v ošetřování ran se proto mimo jiné zaměřují na zmenšení rizika náhodného poranění při převazech a tlumení bolesti jinými prostředky, než pouze léky s analgetickým účinkem.
Bolest je většinou popisována jako zážitek reprodukovaný pacientem, který má svůj organický základ. Nejčastěji používané škály bolesti (např. vizuální analogová škála) jsou schopny vyhodnotit pouze jednu složku bolesti – její intenzitu. V diagnostice a sledování bolesti hraje subjektivní vnímání bolesti pacientem důležitou úlohu a patofyziologická a psychologická složka se navzájem ovlivňují. Pro efektivní ovlivnění bolesti platí jednoduchý algoritmus: správná diagnostika následovaná adekvátní terapií a opakovaným sledováním klinické odpovědi.
K poranění spodiny rány a jejího okolí dochází nejčastěji při výměně terapeutického krytí. Nešetrné odstranění adherovaného krytí vede k poranění granulující spodiny a krvácení. Zároveň může dojít k poranění okraje rány a zastavení spontánní epitelizace. Ke snížení rizika poranění přispívá nižší frekvence převazů, tzv. atraumatické materiály (např. krytí s vrstvou měkkého silikonu na svém povrchu) a atraumaticky vedený způsob převazu. Výběr vhodného analgetika je závislý na intenzitě bolesti a známé účinnosti podaných léků.
Přílohy