Na tomto místě Vám nabízíme nadčasový komentář našeho mediálního partnera, odborného časopisu Medical Tribune, jehož autorem je profesor MUDr. Milan Kvapil, CSc. Článek byl publikován v čísle 16 dne 20. srpna 2013. Věnuje se problematice diabetu mellitu v širších, celospolečenských souvislostech.

Před několika měsíci vzal tehdejší ministr zdravotnictví na vědomí Národní diabetologický program. Chtěli jsme, aby text, který vznikl konsensuálně ve spolupráci řady odborných společností, laických organizací a Diabetologické asociace ČR, byl nejen vzat na vědomí, ale byl aspoň formálně zaštítěn MZ tím, že by byl uveřejněn ve věstníku MZ. Nebyl.

Záležitost je celkem jednoduchá, řešení však složité. Pacientů s diabetem přibývá, komplikace diabetu jsou závažné, invalidizující, ekonomicky náročné, diabetes může výrazně zkrátit život. Vědecky je prokázáno, že včasná a intenzivní léčba snižuje riziko komplikací. Stejně tak je prokázáno, že lze oddálit vznik a manifestaci diabetu 2. typu prostou úpravou životosprávy. Národní diabetologický program definuje nejdůležitější oblasti, kterým je třeba věnovat pozornost. Je to v podstatě simplifikovaný přehled úkolů, jejichž řešení by zlepšilo celkovou situaci. Snažili jsme se o propagaci, nicméně, diabetes je celkem mediálně nezajímavá záležitost. Možná, alespoň načas, pozornost věnovaná onemocnění prezidenta ČR pana Zemana pomůže vnímat závažnost problému. Pokusím se přiblížit největší záludnosti diabetu 2. typu právě na uveřejněných informacích.

Diabetes 2. typu je nemoc v úvodu bezpříznaková, což často vede k podcenění škodlivosti chronické, byť mírné, hyperglykémie. Podcenění přichází ze strany pacienta i zdravotníků. Vždyť naprostá většina pacientů s glykémií mezi 7–9 mmol/l se cítí dobře. Vlastně jim nic neschází. Lékař, obvykle zvyklý řešit potíže nemocného, nemusí vždy vnímat naléhavost této situace. Metabolické dopady hyperglykémie se sčítají, jako by se ukládaly v těle. Obvykle je v této souvislosti používán výraz fenomén dědictví. V podstatě to znamená, že v perspektivě několika let se jasně projeví, jak byl diabetes léčen a jaká byla dlouhodobá kompenzace pacienta. Jestliže příznaky ischémie kdekoliv v organismu bývají alarmující, potíže přivádějí pacienta k lékaři a ten obvykle reaguje, tiché působení hyperglykémie lehce uniká pozornosti. Vlastně „pacient je na tom stále stejně“. Což je omyl.

Projevy typické pozdní komplikace diabetu – diabetické periferní senzitivní symetrické polyneuropatie – jsou zavádějící, netypické, zprvu nenápadné. Důsledky kritické – syndrom diabetické nohy, amputace. Subjektivní potíže pacient ani nemusí lékaři sdělit – pocity chladných nohou, mravenčení, pálení (parestezie). Pokud se neobjeví bolesti, mohou být potíže bagatelizovány. Pacientova schopnost cítit se snižuje, zvyšuje se riziko drobného úrazu. Dost nepříjemná je skutečnost, že medicína nemá jinou léčbu diabetické neuropatie než symptomatickou. I proto je lepší prevence – dobrá kompenzace diabetu.

A tak se dostáváme opět na začátek. Prevence – životospráva. Depistáž – preventivní prohlídky. Prevence komplikací – včasná, intenzivní a správná terapie. Jak jsem uvedl na začátku – záležitost je celkem jednoduchá, řešení složité. Výsledky péče o pacienty s diabetem jsou v České republice velmi dobré, lepší než v řadě vyspělých zemí. Je to zajisté díky tomu, že existuje obor diabetologie a že základem péče je síť odborných ambulancí. Nicméně víme, že by výsledky mohly být ještě lepší. A cestu nabízí Národní diabetologický program. Tak se snad povede nejen blahosklonné vzetí na vědomí.