Podtlaková terapie (NPWT) otevřených ran různé etiologie se ve světě používá již od roku 1995. Vzhledem k velmi dobrým klinickým výsledkům se za tuto dobu stala zlatým standardem léčby některých ranných dehiscencí (sternotomie a laparotomie). Statisticky ověřená účinnost NPWT v léčbě dalších diagnóz ale zatím chybí. Časopis Wounds publikoval ve svém červencovém vydání výsledky studie švédských autorů (Fagerdahl et al.: Risk Factors for Unsuccessful Treatment and Complications With Negative Pressure Wound Therapy), která se zaměřila na stanovení rizikových faktorů úspěšnosti terapie rány kontrolovaným podtlakem a komplikací spojených s NPWT. Výzkumníci zaznamenali retrospektivně výsledky léčby 87 pacientů léčených v letech 2005-2007 ve všeobecné nemocnici Södersjukhuset ve Stokholmu pomocí V.A.C metody podtlakové terapie. Podle typu rány byli pacienti rozděleni do 5 skupin (otevřené pooperační rány (45 pacientů), ischemické rány (11 pacientů), rány spojené s infekcí (9 pacientů), posttraumatické rány (8 pacientů) a dekubity (14 pacientů)). Byly sledovány výsledky podtlakové terapie a vzniklé komplikace. Publikovaná data byla statisticky analyzována.

Fagerdahl na základě analýzy souboru pacientů konstatuje, že NPWT byla úspěšná v 71% případů. Neúspěch NPWT (žádné zlepšení spodiny rány, vznik ranné infekce a dalších komplikací, které si vynutily přerušení terapie) byl zaznamenán nejčastěji u pacientů s ischemickou ránou (73% případů) a dekubitem (50% případů, 6x vyšší pravděpodobnost neúspěchu NPWT v porovnání s otevřenými pooperačními ránami). Jako rizikový faktor neúspěchu NPWT se ukázala přítomnost Staphylococcus aureus a Pseudomonas aeruginosa na spodině rány. Mezi nejčastější komplikace podtlakové terapie patřila infekce, podráždění kůže v okolí, krvácení a bolest spojená s výměnou polyuretanové pěny vyplňující ránu. Kouření, hemodialýza, závislost na alkoholu a ischemická choroba srdeční na výsledky neměly statisticky významný vliv. Výzkumníci se dále zaměřili i na posouzení kvality života pacientů s NPWT. Téměř 5 % respondentů konstatovalo zhoršení kvality života s tím, že podtlaková terapie je statisticky signifikantně spojena s častějším vnímáním úzkosti ve srovnání s kontrolní skupinou.

Diskuze nad závěry sledování připomíná, že použití podtlakové terapie v ischémickém terénu bez možnosti revaskularizace je nutné dobře zvážit. I když u léčby dekubitů byl konstatován neúspěch NPWT až v 50%, je nepochybné, že podtlaková terapie pacientům s dekubitem zlepšuje kvalitu života menší frekvencí převazů a lepší kontrolou ranného exsudátu.

V rámci diskuze je také vhodné připomenout, že podtlaková terapie rány nabízí v současnosti řadu nových modalit (různá úroveň podtlaku, terapeutické režimy, použití gázy k výplni rány, přístroje určené pro ambulantní terapii), které možnosti uplatnění NPWT v praxi dále rozšiřují. Je věcí dalších sledování efektivitu těchto postupů potvrdit a statisticky ověřit.

Zdroj: www.medscape.com a Wounds 2012;24(6): 168-177