HOJENIRAN.CZ

V dnešním díle našeho cyklu věnovaného cukrovce naleznete epidemiologická data a jejich vývoj v České republice za posledních více než třicet pět let. Z nich je patrné, že celosvětový nepříznivý trend vzestupu počtu diabetiků postihuje i českou populaci. V příštím díle se soustředíme na nejzávažnější pozdní komplikace diabetu.

V sekci tématických speciálů je k dispozici nový speciál věnovaný systémové enzymoterapii. Perorálně podané enzymy mají systémové účinky, které byly potvrzeny řadou klinických i experimentálních studií. Kromě antiedematozního efektu a zlepšení mikrocirkulace má systémová enzymoterapie také imunomodilační působení a zlepšuje účinnost antibiotik. Další informace a zkušenosti z klinického použití najdete zde.

Diabetes mellitus neboli cukrovka je onemocnění, se kterým se již zřejmě setkal každý z nás. Cukrovku mají naši přátelé, známí a rodinní příslušníci, setkáváme se s ní v televizi a v tisku. Má hezké české jméno a je navíc ženského rodu. Laik si asi jen těžko vybaví spolu s cukrovkou nějakou negativní emoci. Realita je ale zcela odlišná, ba přímo katastrofální. Na stránkách webového portálu www.hojeniran.cz vám budeme pravidelně přinášet zajímavé informace týkající se diabetu. První díl tohoto seriálu je věnován výskytu diabetu u nás i ve světě. A pozor. Nebude to žádná mýdlová opera.

Na webových stránkách EWMA byl v těchto dnech aktualizován odkaz na zbrusu nový dokument věnovaný debridementu. Na jeho vzniku se podílel mezinárodní tým odborníků pod vedením profesora Roberta Strohala z Kliniky dermatologie a venerologie, Federal University Teaching Hospital Feldkirch, Rakousko. Dokument má charakter doporučeného postupu. Po úvodní definici a zdůraznění hlavních pozitiv debridementu se materiál věnuje jednotlivým metodám debridementu a jejich využití v praxi.

Díky spolupráci s našim mediálním partnerem - časopisem Medical Tribune - si Vám dovolujeme nabídnout dva nové speciály. První tématický speciál je věnován aktualitám v léčbě diabetu, článek dr. Fejfarové se pak zabývá komplexní léčbou pacientů se syndromem diabetické nohy.

Druhý tématický speciál se zaměřuje na problematiku chronické žilní insuficience a na diferenciální diagnostiku bércového vředu, kterou ve svém přehledném článku skvěle popsala profesorka Pospíšilová.

Infekce je hlavním faktorem, který vede ke stagnaci hojení rány. Všechny otevřené rány jsou kontaminovány mikroorganismy okolního prostředí. I když se infekce nevyvine u všech těchto ran, u pacientů se sníženou funkcí imunitního systému význam baktérií na spodině rány stoupá. Baktérie přítomné na spodině rány produkují mikrobiální toxiny a enzymy, které dále poškozují zdravé buňky tkání a narušují hojení. Negativní vlivy, které ve svém výsledku zpomalují hojení rány, mohou mít příčinu i v přirozených reakcích těla na poranění. Do procesu hojení zapojují leukocyty, které produkují enzymy podílející se na débridementu rány. Tyto působky mohou ale zároveň poškozovat zdravé tkáňové buňky.

Na základě spolupráce s nakladatelstvím GEUM, mediálním partnerem portálu Hojení ran, vám přinášíme nové číslo tématického speciálu, které se věnuje péči o popáleniny. K dispozici jsou zde například zajímavé kazuistiky věnované ošetření popálených ploch moderními prostředky vlhké terapie nebo problematice poleptání kyselinou fluorovodíkovou. Více v sekci Tématické speciály.

Podtlaková terapie (NPWT) otevřených ran různé etiologie se ve světě používá již od roku 1995. Vzhledem k velmi dobrým klinickým výsledkům se za tuto dobu stala zlatým standardem léčby některých ranných dehiscencí (sternotomie a laparotomie). Statisticky ověřená účinnost NPWT v léčbě dalších diagnóz ale zatím chybí. Časopis Wounds publikoval ve svém červencovém vydání výsledky studie švédských autorů (Fagerdahl et al.: Risk Factors for Unsuccessful Treatment and Complications With Negative Pressure Wound Therapy), která se zaměřila na stanovení rizikových faktorů úspěšnosti terapie rány kontrolovaným podtlakem a komplikací spojených s NPWT. Výzkumníci zaznamenali retrospektivně výsledky léčby 87 pacientů léčených v letech 2005-2007 ve všeobecné nemocnici Södersjukhuset ve Stokholmu pomocí V.A.C metody podtlakové terapie. Podle typu rány byli pacienti rozděleni do 5 skupin (otevřené pooperační rány (45 pacientů), ischemické rány (11 pacientů), rány spojené s infekcí (9 pacientů), posttraumatické rány (8 pacientů) a dekubity (14 pacientů)). Byly sledovány výsledky podtlakové terapie a vzniklé komplikace. Publikovaná data byla statisticky analyzována.

Letní měsíce s sebou přinášejí kromě prázdninové relaxace také větší riziko poškození kůže ultrafialovým (UV) zářením. UV záření proniká svrchními částmi kůže a poškozuje její zárodečné vrstvy, které jsou uloženy v hloubce. Na působení UV záření reaguje organismus zvýšením množství pigmentu ve zvláštních buňkách - tzv. melaninocytech. Na kůži se tato reakce projeví typickým zhnědnutím. K vytvoření dostatečného množství pigmentu melaninu potřebuje organismus určitý čas. Pokud je počáteční dávka UV záření vysoká, dochází k bolestivému zarudnutí postižených oblastí kůže, k tvorbě puchýřů a mokvavých ploch – hovoříme o tzv. solární popálenině.

V říjnu 2011 vznikla v Rio de Janeiro na základě konsenzu odborníků deklarace, jejímž cílem je zlepšit informovanost o problematice dekubitů a upozornit na jejich celospolečenské dopady. Tato aktivita letos iniciovala také Evropský poradní výbor pro dekubity EPUAP k tomu, aby na 16. listopadu 2012 vyhlásil celosvětový den Stop dekubitům. Jeho cílem je upozornit širokou veřejnost, odborníky a politiky na otázky spojené s prevencí, léčbou i následky proleženin.